Zprávy

Umění jako síla

11. listopadu 2028

Když pan Dolívka požádal o krátký článek o mé práci, který by mohl uveřejnit ve zpravodaji Okno, rozhodla jsem se, že bych této příležitosti mohla využít odpovědět na nejčastější otázky milovníků umění a sběratelů, které jsou mi kladeny. Kde berete inspiraci? Narodila jsem se a žiji v Praze. Moje nejútlejší dětství byla klidná čtvrť na Žižkově, zelené louky a rozkvetlá třešňovka a nedělní obědy v restauraci a procházky s rodiči po historických památkách Prahy, první návštěva výstavy o animované tvorbě v Mánesu. A pohádky. Protože jsem tehdy ještě neuměla číst, plnila jsem stránku s textem zase svými obrázky. První kniha, kterou jsem sama dokázala přečíst, byla od Libora Fáryho a byla skvěle vymyšlená pro děti. Moje školní dětství, to byl malebný starý Břevnov s velice rázovitými obyvateli a jejich podivuhodnými osudy, hry v Kajetáně, v Ryšavce av ryšavské zahradě. Vycházky s naší učitelkou odpoledne po Hradčanech a Strahově a Petříně, které někdy skončily neobvykle velmi překvapivě, například tím, že nás celou třídu zamkl spolužák ve Vladislavském sále a zahodil klíč. Tahle paní učitelka se v nás snažila vzbudit úctu a lásku k vážné hudbě. Král Lear. Hana Čápová..C První opera, kterou jsem v sedmi letech celou vyslechla, byl Don Giovanni. Vysílali ji večer v rádiu, dívala jsem se se oknem do protější tajemné zahrady, kam jsme jako děti nikdy nechodily, letní nebe bylo plné hvězd a bylo to úžasné. Takovéhle zážitky
2  mě člověk v sobě nosí celý život a může z nich čerpat stále. Myslím, že právě to nejútlejší dětství se naučíte dívat se a vnímat všecko kolem a dokázat si vzít inspiraci iz toho, co někdy ani vidět není a lze jen tušit. Proč děláte grafiku? Během let v různých výtvarných kroužcích, na LŠU a poté na Střední výtvarné škole V. Hollara, měla jsem možnost seznámit se téměř se všemi výtvarnými obory. Nejvíce lákalo divadlo nebo film, navrhovat kostýmy a plakáty. Když jsem dělala zkoušky na VŠUP, překvapilo mě, že doporučují ateliér ilustrace a grafiky. Až když jsem tam opravdu začala studovat, bylo mi najednou jasné, že tohle je to pravé. Ilustrace je vlastně spojení psaného textu, kresby a imaginace. A to jakoukoliv technikou. Hned v prvním ročníku jsme mohli dělat grafiku. Ta moje byla ve velkém formátu a byla inspirována vystoupením francouzského míma v pražském divadle. Od té doby mám ráda grafiku, mám raději větší formáty a grafiku, kresbu používám pro svá osobní sdělení. Co ta grafika poskytnout? Vodítko pro obsah je obvykle název, ale hlavně to, co divák na obrázku vidí. Každý člověk je jiný, má za sebou jiné zkušenosti a jiný život. Obrázek skutečně chápe jen jeho autor, pokud vůbec. Není důležité dešifrovat obsah, ani nejpodrobnější vysvětlování nikomu neurčí, aby se mu dílo líbilo a něčím ho oslovilo. Nejvíce dělají ilustrace, protože ve větší či menší míře respektují děj literárního díla, knihy. Svým původem je do Faethón. Hana Čápová.. C knih určeno i exlibris. Pokud ode mne někdo chce exlibris, chci já od něho téma či literární námět. Osobní světy každého z nás jsou odlišné a co jednoho nadchne, to druhý prostě neuznává. Aby potom práce nebyla zbytečná. Jak dlouho Vám trvá, než uděláte grafický list? Teoreticky větší formáty déle a malé méně, prakticky jakkoliv dlouho. Musím obstarat měděnou desku a připravit ji, poté opatřit krytem, vyrýt, vyleptat, udělat nátisk. Během tohoto procesu se může cokoliv zhatit a musím předělat, upravit nebo začít celé znovu. A pak zbývá ještě tisknout, pak vymyslet název, podepsat a začít další grafiku. Rozhodně jedna z nejdůležitějších věcí pro výtvarníka je moc práce prezentovat na výstavách a doufat, že někoho zaujmou a přinese radost a nebudou jen zakrývat rámy ve zdi. Hana Čápová